Někdo postaví kuchyni, někdo uvaří snídani pro padesát lidí a někdo si všimne, že se trápíte, a pomůže dřív, než požádáte. I to je Burning Man. Komunita, kterou firma dokonale ovládá, je obvykle jen publikum. Pro značky může být ten rozdíl čím dál důležitější, když je přístupu k publiku dnes nadbytek a důvěra je vzácná.
Dočasné město Black Rock City stálo v nevadské poušti od 31. srpna do 7. září 2026 a podle Reno Gazette Journal do něj přijelo 63 400 lidí. Ve sčítání za ročník 2025 uvedlo víc než 85 % účastníků jako důvod návratu přátele, podobně naladěné lidi a pocit sounáležitosti. V běžném životě se komunita mísí s institucemi, penězi, reklamou a algoritmy. V poušti z toho hodně zmizí a komunita je najednou vidět.
Firmy se dnes ze všech sil snaží postavit to, co tam vzniká skoro samo. Důvěru. Lidi, kteří se vracejí. Doporučení, které jde od člověka k člověku. Říkají tomu komunita. A komunita zkracuje cestu od chvíle, kdy o něčem slyšíte, k chvíli, kdy tomu věříte.
V poušti má status ten, kdo něco přidá
Někdo měsíce staví umělecké auto a pak na něj nechá vylézt cizí lidi. Někdo učí jógu za úsvitu. Někdo rozdává kávu. Komunit je tam stovky, malé i velké tábory, umělecké party, hudební komunity, sousedé, dobrovolníci. To, co dělají, z velké části nikdo centrálně neřídí. Jsou to komunity uvnitř komunit. A z toho všeho nějak vznikne město.
Zhruba 28 % účastníků bylo v roce 2025 v Black Rock City poprvé. Lidé se tam učí neuvěřitelně rychle. Dívají se na ostatní, pochopí, co je tady normální, a zopakují to. Brzy jim dojde, komu tu patří status. Tomu, kdo něco postavil, uvařil, spravil, někoho přivítal nebo vytvořil zážitek. Přidal něco do společného. Pasivní zákazník v tomhle pořadí nahoře nestojí.
Deset principů Burning Manu sepsal spoluzakladatel Larry Harvey v roce 2004 jako popis étosu, který se v poušti vyvinul sám. Kultura je opakované chování. Hodnota začne platit, až když skupina odměňuje chování, které ji vyjadřuje, a všimne si, když ji někdo poruší. Jeden z principů, decommodification, se brání tomu, aby zážitek z účasti nahradila spotřeba.
O komercializaci Burning Manu letos psal Salon. Pořadatelé v Black Rock City nepovolují balíčky, ve kterých si člověk za pevnou cenu koupí ubytování, stravu a kolo, a takzvané tábory na klíč chtějí ukončit.
Komunita má vlastní vůli
Skutečná komunita si vytvoří jazyk, který jste nevymysleli. Lídry, které jste nejmenovali. Normy, které jste neschválili. Pro firmy je to nepříjemné. Publikum čeká, bere, co přijde z pódia, a rozejde se, když představení skončí.
Loni v prosinci jsem psala, že jsme místo komunity dostali feedy. Soukromé reality. Každý sám. Spolu.
Kontrola má cenu, kterou znám z vlastního života. Jako dospělá jsem si koupila všechno vlastní. Ta samostatnost mi dala kontrolu. Potichu mi to ale něco vzalo. Čas. Energii. A rozhovory. Chvíle, kdy se někoho zeptáte. Pomůžeš mi s tím? Půjčíš mi to? Uděláme to spolu?
Nikdo z nás nikdy nic neudělal sám. Komunita je pro mě blízkost. Malý každodenní kontakt.
Přidat Discord server a prohlásit, že máte komunitu, nestačí. Komunitu máte, až když vztahy mezi členy mají hodnotu i bez firmy, která je seznámila. Taková komunita dokáže přežít i instituci, která ji kdysi svedla dohromady.
Ředitelka Burning Man Project Marian Goodell v rozhovoru pro Reno Gazette Journal řekla, že to, co stojí v poušti, je Black Rock City. Burning Man je podle ní všude. Evropské regionální kontakty má Burning Man Project dnes i v Česku a první český projekt, obří pivní půllitr The Czech Oasis, se v Black Rock City objevil v roce 2013.
Než se rozhodneme, rozhlédneme se
Spotřebu jsme dlouho brali jako rozhodnutí jednotlivce. Lidé se ale nevyvíjeli v izolaci. Vyrůstali jsme ve skupinách. Na dvorech. Na ulicích. Mezi dalšími dospělými.
Žila jsem v různých zemích, v různých systémech, s různými představami o tom, co je úspěch. Věk, příjem a bydliště řeknou překvapivě málo o tom, co člověk chce. Komunity, ke kterým se hlásí, řeknou mnohem víc.
Doporučení restaurace od člověka, jehož vkus znáte, berete jinak než reklamu. Když celá vaše běžecká skupina začne nosit stejnou botu, nese ta bota víc informací než technické parametry. Někdo jako já už to vyzkoušel. Někdo jako já věří, že to odpovídá našim hodnotám. Někdo jako já dává najevo, že to sem patří. Důvěryhodná komunita je filtr.
Kdo to s budováním komunity myslí vážně, ptá se jinak. Co ty lidi spojuje? Komu věří? Co si můžou dát navzájem, co jim firma sama nikdy nedá? A prosím, nestavte kvůli tomu firemní tábor, nezavádějte povinné darování a neposílejte marketing do pouště pro inspiraci.
Dnes se firmy ptají, co chce zákazník. Uprostřed fungujícího města v poušti jsem sledovala lidi, kteří si pořád dokola odpovídají na jinou otázku. Myslím, že ta může být pro budoucnost obchodu mnohem důležitější. Co tady dělají lidé jako my?
Komentáře